Co jim mám říct?

Těm dvaceti párům dětských očí, co mi visí na rtech… 

Když je učím, že slabším, menším a zranitelným je důležité pomáhat…

Když jim říkám, že úcta k druhým lidem je stejně důležitá jako úcta k sobě samému…

Že i těžké věci jdou říkat s láskou a respektem…

Že je důležité chránit hranice své a respektovat hranice druhých… 

Když jim říkám, ze je potřeba všechny informace, které k nám jdou, prověřovat, než jim začneme věřit a natož, než je začneme šířit dál… (Kdo konkrétně je psal? Říkal? Kdy to řekl? Jak moc rozumí situaci? Kolikrát se osobně angažoval v dané věci? Jak vystupuje? A jak se chová?)

Když je učím, že vzdělání nám dává možnost rozvíjet sami sebe. Otevírá nám dveře do světa… že učit se a rozvíjet se můžeme celý život…

Když je učím, ze umět říci pravdu může být těžké a stojí to odvahu, ale přináší to mír naší duši… 

Když je učím, že můžeme udělat chybu, ale můžeme se i omluvit a poučit se a chybu neopakovat…

Když je učím, že odlišnost nás může obohatit a ne nás ohrozit… 

—-

Co jim mám říci, když tolik lidí oslavuje nevybíravost, zesměšňování , manipulování a lži… když tolik lidi věří konspiracím, "odborníkům", kteří možná mají tituly, ale hlásají tolik polopravd, někdy i lží a tolik lidí jim věří a směle to šíří dál… 

Co jim mám říct, když to teď vypadá, ze větší, silnější, brutálnější, bohatší, křivější prostě vyhrává a mnohými lidmi je adorován a uctíván? 

Co jim mám říct, když tolik lidi odsuzuje a obviňuje člověka, který stojí za svou zemí a nechce ji rozprodat a vydat napospas tomu silnějšímu… 

Co jim mám říct, když se tolik lidí vysmívá sobě navzájem? Dávají si na profily české vlajky a považují se za skutečné Čechy a nenávidí se navzájem? 

 Co jim mám říct? Těm dvaceti párům očí, kteří se učí se ve světe vyznat? 

Co jim mám říct?