Děti dětem...
Vypůjčím si výroky třech velkých osobností:
,,Naším prvořadým účelem v tomto životě je pomáhat druhým. A pokud jim nemůžete pomoci, alespoň jim neubližujte." (Dalajlama)
"Člověk by se měl chovat tak, jak si myslí, že by se měli chovat všichni." (Václav Havel)
"To, co děláme, je méně než kapka v moři. Ale bez této kapky by tady něco chybělo."
(Matka Tereza)
Je to téměř měsíc, co začala válka na Ukrajině. Od té doby můžeme u sebe i ve společnosti vnímat směsici různých pocitů a postojů. Kolem sebe slyším a čtu slova obdivu a podpory Ukrajině, ale také velké nedůvěry, strachu, někdy i ignorování a popírání...
Sami máme co dělat, abychom si některé věci ustáli, a to jsme dospělí...
A co děti... jak s tím vším naložit ve škole? S dětmi?
Budu Vám sdílet část mého nastavení, které přirozeně proniká i do školy a situací, které přicházejí a souvisejí s jakoukoliv náročnou situací, tentokrát třeba s válkou a to, jak s tím můžeme ,,být" ve škole:
Dětem říkám pravdu tak, aby jim byla srozumitelná.
Tvořím takový prostor, který je pro děti bezpečný a klidný.
Dávám dětem prostor a příležitost, aby mohly mluvit o svých emocích (slovy, obrázkem, povídkou...) - ty nezpochybňuji.
Naslouchám dětem - jejich názorům a emocím.
Tvořím dětem příležitost být tvořivé a zapojit se do pomoci - vymýšlím a diskutuji s nimi o možnostech, jak se do pomoci zapojit. Tuto pomoc realizujeme.
Jsme spolu. V podpůrném kruhu zapalujeme svíčku - pokaždé za někoho jiného - za děti z Ukrajiny, za vojáky, za zemřelé ve válce, za nás, za ty, co pomáhají... děti jsou nevyčerpatelné studnice nápadů...
Vyhledávám spolu s dětmi pozitivní zážitky.
Sama pracuji se svými emocemi.
Pečuji o sebe.
Naší poslední společnou školní aktivitou se nám podařilo vydělat peníze, které jsme následně předali jedné rodině uprchlíků, pobývající nyní poblíž naší školy. Děti k vydělaným penězům připojily dopis...
Když jsem si jej četla, hluboce se mě dotkl.
Nemohu nesdílet...