Děti, kterým ,,patří celý svět"

Anička si včera hrála na paní, co má salón krásy, já jsem byla zákaznice, Františka ležela vedle mě a povídaly jsme si u toho. Anička připravovala prostor a když už bylo vše téměř připravené, vzala karimatku a navlékla na ni můj zimní nákrčník.

Když Fanynka tu karimatku viděla, hned se Aničky zeptala: ,,To je další paní?" Anička na to bez zaváhání odpověděla, že ne a dokončila přípravu. Fanynka si zase položila na mě hlavičku a povídaly jsme si dál.

No a mě tenhle spontánní krátký dialog holek velmi zaujal a vedl mě k hlubšímu přemýšlení…

_____________

Znáte to, jak si děti venku z klacíků, listí, větví, hlíny a vody vytvoří celý svět, kde je všechno. Nebo ve vaně s jednou mističkou, pár bublinama, vařečkou a kamínkama se najednou ocitnete pod mořskou hladinou. Nebo přijdete do obýváku a tam je namísto pohovky a skříně ohromný prales ze všech dek a peřin…

Je to nádherný svět plný kreativity a fantazie. Plný her a radosti. Plný opravdovosti. Kde se "obyčejné" věci stávají vším.

_____________

Čím se to stane, že často ty děti, kterým ,,patřil celý svět" si přestávají hrát? Přestávají vymýšlet, tvořit, představovat si? Pomalu ale jistě potlačují svou kreativitu a tvořivost?

Kde se to všechno ztrácí?

Že víc než radost ze hry a ze všech nápadů a fantazie, radost z tvoření a vymýšlení všeho možného vystřídá strach z chyby a selhání, pocit studu a nepatřičnosti, nezájem a lhostejnost, apatie a rezignace?

Kde se to všechno ztrácí?

A jak k tomu přispívá škola?

Podporuje škola jedinečnost žáka? Třeba tím, že mu dává příležitosti, aby si na věci přicházel sám? Nebo ho nechává, aby tvořil? V matematice, češtině i hudebce? (Ano, i v matematice!!!!) Nachází škola a učitelé takové aktivity, kde každý žák tvoří něco skutečně svého? Kde se může plně ukázat a projevit jedinečnost každého?

Nabízí škola dětem příležitosti, aby se učily jít do hloubky sebe sama a tam nacházely své zdroje a inspiraci, ze kterých mohou skutečně tvořit? Každý sám za sebe? Každý ve své jedinečnosti? A přesto všichni spolu? Přesto všichni inspirování jeden druhým? Bez porovnávání a soutěžení? Bez toho, že jeden je lepší než druhý?

_________

Nebo spíš vedeme děti k tomu, aby vše dělaly stejně, protože takhle se to leta dělá a je to pro nás, učitele, snazší a bezpečnější - přecejen - známe to.

Nebo je spíš vedeme k tomu, aby z nich vyrostlo to, co my sami chceme - protože my přece nejlépe víme, co je pro ně dobré a co jim prospívá.

Nebo je spíše vedeme k tomu, aby měli výsledky!!!! Jedničky!!! Vyhrávali soutěže! A byli lepší a chytřejší než někdo druhý.

__________

A co my učitelé? Jak moc si dovolíme být kreativní? Jak moc si dovolíme nepokračovat v zajetí starého známého systému a struktury, který z běžných škol známe a víme, že nefunguje, že nepodporuje ani nás, ani děti ani jejich nadšení a kreativitu ani jedinečnost. Že namísto jedinečných bytostí vychováváme ovce, kde téměř je jedna jako druhá.

___________

Pozvěme do našich škol (a životů) kreativitu, dělejme věci nově a originálně. Kombinujme své předchozí znalosti a zkušenosti toho, co funguje a co ne, kde je nám dobře a kde ne, zapojme do tohoto procesu svou představivost a začněme u sebe sama. Děti se nenechají dlouho pobízet k následování.

A když bychom nevěděli jak, dejme dětem ve škole příležitost, kdy si mohou dělat, co mají rády - a otevřeme svá srdce a pozorujme a učme se!