“Jéé, ty se máš!”
"Jéé, ty se máš!"
Tohle je věta, kterou někdy slýchám o hodinách matematiky. Proč mě zaujala?
Kdo jste někdy slyšel o Formativním hodnocení, resp. Responzivní výuce, jistě jste se setkali s využíváním dřívek/špachtlí/losovátek pro výběr žáka, který bude odpovídat na otázku, resp. sdílet řešení úlohy.
Děti jsou vedeny k tomu, aby se hlásily pouze tehdy, chtějí-li položit otázku, ne ve chvíli, kdy chtějí sdělit jakoukoliv odpověď.
Pokud chce učitel někoho vyvolat, vezme do ruky dřívka, kde jsou napsaná jména dětí a vylosuje toho, kdo má odpovídat.
Pokud tento způsob výběru zavedu na seminářích, kde jsou účastníky dospělí - studenti nebo učitelé - je to vždy celkem kontroverzní situace.
"Co když budu vylosovaná a nebudu znát správnou odpověď?"
"Co když se ztrapním?"
"Co když se mi ostatní budou smát?"
"Mám strach, že nebudu vědět."
Slyšíte, jak velký strach máme z toho, že nebudeme vědět? Že uděláme chybu? Že se ztrapníme?
A přitom... dělat při učení chyby je nezbytnou součástí celého procesu. Je to více než žádané. Je to mnohem lepší, než chyby nedělat!
V Karáčí (Pakistán) mají na nástěnce jedné školy:
Stuck?
Good! It was worth coming to school today!
Happy Thinking :)
(Jsi v koncích?
Výborně! Dnes tedy mělo smysl do školy přijít!
Veselé přemýšlení :) )
_____________________
I já ve škole celkem často využívám losovátka/špachtle na výběr žáků. Někdy před 14 dny jsme v matematice v 5. ročníku zaváděli desetinná čísla a zaujalo mě, jak třídou několikrát zaznělo:
"Jéé, ty se máš."
Bylo to ve chvíli, kdy jsem vylosovala někoho jiného. A uvědomila jsem si, že to není výjimkou, že děti chtějí sdílet, jak úlohu vyřešily, na co přišly, jaký postup zavedly, že většinou:
nemají strach, že se ztrapní;
že se nebojí, když neznají správnou odpověď;
že se nebojí, že se jim ostatní budou smát;
že se chtějí zlepšovat a posouvat na základě zpětné vazby.
Přijde mi skvělé, když se už od škol(k)y můžeme učit, že neznat správnou odpověď není špatně. Že můžeme nevědět, že se ůžeme mýlit, že můžeme udělat chybu a nic to neříká o tom, jací jsme lidé.
Přijde mi skvělé, když se už od škol(k)y, můžeme učit přijímat a dávat zpětnou vazbu - takovou, která nás může posunout dál.
Přijde mi skvělé, když už ve škole děti mohou zažívat bezpečné prostředí, díky kterému může docházet ke skutečnému učení se...