Jsou to magické okamžiky
Jsou to magické okamžiky, kdy ,,to" prostě funguje - učitel se stává tichým, ale aktivním pozorovatelem. Děti jsou ponořeni do práce a učitele ,,nepotřebují".
Víte, co mají společného všechny alternativní přístupy ve výuce dětí? Je to hluboká důvěra v autonomii dítěte. Důvěra v dítě.
,,Zvláštním úkolem učitelů je, že by měli usilovat o svou vlastní nadbytečnost", píše Dylan Wiliam britský pedagog a emeritní profesor.
Až někdy zase budete mít možnost, jít se podívat někam do školy, zkuste se zaměřit na to, jak moc ,,nadbytečný" učitel Vašeho dítěte je. Jedním z několika ukazatelů může být to, kolik toho kdo za hodinu namluví. Mluví přibližně každý stejnou část? Děti i učitel? Nebo mluví více děti? Nebo učitel? A není to náhodou dost velký nepoměr, když je ve třídě 20 dětí a 1 dospělý a z toho ten dospělák mluví většinu času?
Jak bude vypadat svět za několik let, až děti opustí školu, můžeme jen stěží odhadovat. Připravujeme děti na dobu, o které nic nevíme.
Co tedy potřebujeme děti ve škole učit? Je to zpaměti naučená řada vyjmenovaných slov? Násobilka, jako když bičem mrská? Vzorečky na objem koule? Druhy přísudků a vedlejších vět? Pravidla pro počítání s logaritmy? Soutěžení s ostatními? Porovnávání, kdo je lepší a horší? Zcela nevypovídající soud v podobě známky od někoho jiného? Přetěžování v podobě nesmyslných domácích úkolů ve svém volném čase? Vynucování si autority na základě toho, že jsem ,,něco víc"? Honba za sluníčkem, jedničkou nebo spokojeností učitelky nebo matky? Strach? ...
Jsem přesvědčená o tom, že škola má učit děti úplně jiné věci...
Tak třeba touha dítěte/žáka po vědění, touha po rozvíjení se, touha k obohacování sebe sama, která neuhasne, když dítě ze školy odejde.
Učit se učit.
Schopnost kreativního myšlení.
Schopnost orientovat se v nových podmínkách.
Samostatnost a nezávislost.
Vědomí toho, co mi jde lehce a s radostí.
Vědomí svých darů a talentů.
Spolupráce.
Schopnost zralé komunikace, nejen při řešení konfliktů.
Schopnost laskavé diskuse.
Vědomí vlastních hranic a hranic druhého.
Touha po opravdovosti a autenticitě.
Nebát se vyzkoušet nové věci, i když jsou mimo mou komfortní zónu.
Pomáhat druhým/přispívat světu - z hloubky sebe sama.
Vnímat svět v souvislostech.
Vnímat svět otevřenou myslí i srdcem.
Žít v harmonii.
a v neposlední řadě...
Důvěřovat, že svět je krásné místo k žití.
...a jistě Vás napadnou mnohé další...
Přináším malinké nahlédnutí do toho, jak se u nás ve škole děti učí třeba matematiku. Nepotřebují mě. Jsou to magické okamžiky.
VIDEO: https://youtu.be/QChXzNYXI7k