Měla bys…
Měla bys…
Už jako malé dítě slyšíte tolik vět, které k Vám pronášejí druzí a začíná vždy stejně…
Měla bys být hodná…
Měla by ses se sestřičkou rozdělit…
Měla bys tu bábovičku půjčit…
Měla by ses chovat lépe…
Měla bys to dojíst…
Měla by sis vzít tu čepici a rukavice…
Měla bys mít maminku více ráda…
…
Měla by ses více učit…
Měla by ses stydět…
Měla bys být více kamarádská…
Měla bys být zdvořilá…
Měla bys více poslouchat…
…
Měla bys být více trpělivá…
Měla bys být více laskavá…
Měla bys být více přátelská…
Měla by ses ještě tohle naučit…
Měla bys umět řešit situace v klidu…
Měla bys být více reprezentativní…
Měla bys ty děti vychovávat jinak…
Měla bys méně kojit…
Měla bys více kojit…
Měla bys nenávidět svého bývalého muže…
Měla bys být více ženská…
Měla by ses více milovat…
Měla bys být více sebeláskyplná…
Měla bys mít větší sebehodnotu…
Měla bys méně pracovat…
Měla bys být méně strukturovaná…
Měla bys být méně mužská…
Měla bys více pracovat…
Měla bys více tančit…
Měla bys méně mluvit…
Měla bys doma více uklízet…
Měla bys doma méně uklízet…
Měla bys více meditovat…
Měla bys méně chodit k lékařům…
Ten výčet není zdaleka konečný… Velmi častá obměna, ale v podstatě mluví o tom stejném, jsou věty, které začínají na "Neměla bys…" Používám ženský rod, ale stejné je to, tuším, u mužů… Měl bys… / Neměl bys
Je Vám to povědomé? Všimli jste si, že si některé zcela protičeří?
Ano, mnoho z nich bylo proneseno s tím nejlepším možným úmyslem (možná všechny?) Ano, mnoho z nich vnímám jako moc důležité, ale…
…ale najednou jdete životem a uvědomíte si, že ze všech možných stran, ze všech možných skupin lidí, se kterými se potkáváte, ze všech možných jiných zdrojů slyšíte o tom, jak byste měli být jiní, jak byste měli a neměli… S někým to možná ani nehne, ale s někým (možná většinou) ano… a protože to, co ti lidé říkají/píší, vám dává smysl, tak se začnete tak nějak přetvářet…
Začneme se přetvářet ne proto, že je to naše vnitřní puzení, náš vnitřní kompas, který nás vede, naše intuice, naše potřeba, naše autentické rozhodnutí, náš krok vpřed…
…začneme se přetvářet, protože to řekl někdo jiný, protože nám to v dobré víře poradil někdo jiný…
… začneme se přetvářet, protože cheme být přijímáni a milovaní… chceme být dobří…
…začneme se přetvářet a najednou, jak kdybychom už to vůbec nebyli my…
…začneme se přetvářet a tím se do velké míry popírat, vzdalovat se od toho, kdo vlastně jsme, odpojovat se od sebe sama
___________________
A pak zestárneme a zjišťujeme, když máme to štěstí, že už nechceme být takoví, jací nás chtějí ostatní… začneme potkávat lidi, kteří jsou v běžném životě skutečně spokojení a šťastní a nejsou ohnutí, odpojení… nenásledují mnoho pouček a doporučení o tom, jak by měli nebo neměli… jsou sami sebou… jsou krásní tak, jak jsou, jsou krásní, moudří a zralí, protože jsou to oni - žijí v souladu se sebou, s ostatními lidmi, s okolím, se zemí… A nepotlačují se u toho, nepotřebují dělat to, co si někde přečtou nebo jim někdo řekne…
Nejsou to zraněné malé děti, které dělají, co jim druzí říkají, nebo dělají přesně opak toho, co slyší… Nejsou to odpojené bytosti…
Dělají a proměňují se tak, jak oni sami chtějí, jak je vede život, jak je vede jejich vnitřní kompas. Blíže a více k sobě samé, blíže k ostatním…
Přála bych si, abychom se dokázali vymanit z pocitu, že máme být jiní než jsme. Přála bych si, abychom dokázali co možná nejčastěji jednat, mluvit a chovat se v souladu se sebou samými, v souladu s ostatními.
Tuším, že by nám všem pak bylo tady na světě lépe.