Sama v Římě

Dnes, na svátek svatého Valentýna, jsem se ocitla tak trochu náhodou u pozůstatků tohoto světce. Stálo tam psáno: 

Nenech mě plýtvat bohatstvím, Pane, které jsi vložil do mého srdce… Nauč mě, že láska je dar a nelze ji míchat s žádným sobectvím. Že láska je čistá, že láska je plodná…

Prosím Tě, Pane, nechme naše duševlastnit naše těla a vládnou jim v lásce. 

Dej našim rodinám lásku Ježíše Krista, aby věděly, jak děkovat Bohu v radosti, nacházet jeden druhého v nesnázích, odpouštětsi ve slabosti, podporovat se navzájem na cestě, která vede k Bohu, ze kterého všichni pocházíme.

___

Nikdo z nás neví, kolik dní nám tady na světě je vyměřeno. Neví to nikdo… víme s jistotou jen to, že ten den dřív nebo později přijde. 

Možná v obklopení tohoto ,,věčného" města, kde se střetává nádhera a velkolepost s hrůzami a lidskou krutostí, si ještě více uvědomuji tu pomíjivost našich dní. Možná taky smutnou zprávou, která včera dorazila, ale možná taky tím, že mi dnes jedna moje milá kamarádka poslala zprávu a já vnímala, jak ji mám rada a ona mě, si uvědomuji, jak láska, o které se píše u sv. Valentýna a dnes ji na světě mnoho lidí oslavuje, je esencí našich životů. A má mnoho podob, je naším ukazatelem a nikdy nikdy jí není moc… 

A pokud je někdo, koho máme rádi, najděme odvahu a řekněme mu to… vždyť nevíme, jestli ještě někdy budeme moci ❤️