To není normální!

To není normální!!!

Včera už jsem se po několikáté od doby, kdy jsme se s bývalým mužem rozešli (a už je to nějaký ten rok), slyšela, že není normální, abychom se i po odloučení mohli respektovat, příležitostně se navštěvovat a nebo být u toho, když si bývalý muž, bere jinou ženu. 

To není normální!!!

Po krátkém rozhovoru se ukázalo, že je tedy normální nenávidět, zlobit se, odvrhnout, zavrhnout, ponížit, potrestat...

A koho vlastně potrestat? Kdo je ten viník? Kdo má trpět? 

....................

V tomto normálním světě tedy učíme děti, že normální je nenávidět. A sebe přesvědčujeme o tom, že on je ten špatný a on za to všechno může.

V tomhle nastavení pak trpí všichni a nejvíc ten, kdo tu nenávist nosí ve svém srdci. Ale trpí i všichni kolem něj... včetně těch nejmenších. 

.................

Cítím vděčnost, že můj svět může nebýt normální, že se můžu snažit vychovávat děti nenormálně, a že i celá řada lidí v mé blízkosti není normální.

V kontextu událostí těchto dní je budování lásky, přijetí, otevřenosti, trpělivosti, míru, pomoci, sounáležitosti a soucitu o to naléhavější. 

...............

Učme sebe i děti, že co je normální pro nás, nemusí a mnohdy zdaleka není normální pro našeho souseda. Místního, regionálního natož státního. Že když celý život nahlížím na svět nějakým způsobem, neznamená to, že je to jediný správný pohled na svět. 

Učme sebe i děti, vnímat svět v širších souvislostech, dívat se ,,za hranice" našeho světa. 

Tuším, že pokud bychom tak dokázali uvažovat a děti vychovávat doma i ve škole, ušetřili bychom si mnoho trápení a možná i lidských životů...