Potkat se můžeme také:
- na půdě Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, kde učím předmět Dítě a matematika na katedře Matematiky a didaktiky matematiky;
- také v obci Polesí, kde je mi od komunálních voleb 2022 potěšením stát v roli místostarostky.
Pocházím z Pelhřimova, odkud jsem šla na pedagogické lyceum do Brna, dále na UK a obor Učitelství 1. st. se spec. na AJ. Během studia jsem absolvovala stáž na Oslo University College. Během posledního roku na VŠ jsem začala spolupracovat se ZŠ Open Gate, kam jsem také po promoci 2011 nastoupila jako třídní učitelka. Během roku jsme se přestěhovala z Prahy zpět na Vysočinu na malou vesničku - Polesí, kde se mi také narodily dvě holčičky.
Dnes pracuji ve skvělé škole ZŠ Vlásenický dvůr mezi lidmi a dětmi, se kterými jsme si dennodenně inspirací. Každý jediný den vím a cítím, že jsem na svě cestě zase o kousek dál.
Vidím velký smysl v otevřeném a vědomém (sebe)rozvoji na všech úrovních - vědomostí a znalostí, postojů, návyků - v autentickém rozvoji sebe samé.
A protože se mohu potkávat s mnohými dalšími učiteli a učitelkami a podporovat je na jejich cestě učitele-průvodce, vidím, jak velký přesah do celého našeho života může mít to, když se otevřeme v tom nejširším smyslu slova. A tak tvořím tento projekt - můj život... živý život... Živou zemi, kde je slyšet smích, kde je cítit radost a láska, kde můžeme být tím, kým jsme ve svobodě a pokoře, v lásce, úctě a pravdě.
🌳 Mé lektorské zkušenosti - klik
Témata, kterým se ve své pedagogické praxi dlouhodobě věnuji a považuji je ve vzdělávání aktuálně za nejdůležitější
Well-being - vytváření takového prostředí, které je podpůrné, podnětné a bezpečné. Dítě, ale i všichni dospělí se tak mohou plně realizovat fyzicky, mentálně, emocionálně, duševně i duchovně sami i ve společenství ostatních. Velký apel na práci se vztahy a s klimatem a to nejen ve třídě, ale v celé škole - mezi učiteli a všemi pracovníky školy.
Důvěra. Důvěra v autonomii dítěte - dítě je autonomní bytost, která ví, co a jak potřebuje a já, jako učitel, to vidím, slyším a ctím a zároveň to kombinuji s mými potřebami a potřebami ostatních dětí. A využívám k tomu své zkušenosti.
Vytváření takového prostředí, kde dítě cítí vítané a ctěné.
Konstruktivismus - vytvářím takové prostředí a podmínky (volím vhodné metody a formy práce), aby si dítě mohlo na "věci" přicházet samo nebo se spolužákem/spolužáky, nebo se učilo umět si poradit.
Formativní hodnocení v pojetí D. Wiliama - Usilování o svou učitelskou nadbytečnost (strategie 5), aneb Škoda každé činnosti, které může udělat žák a udělá učitel a také škoda každého slova, které může říct žák a řekne učitel.
Růstové nastavení mysli - pokud něco opravdu chci umět/vědět/naučit se, mohu toho dosáhnout.
Využívání rozličných metod a forem práce, podle potřeb žáků i mých (kouknout i na/do sebe - to mi přijde velmi důležité).
Zkoušení nových věcí, které se mnou jako učitelkou ladí, nadchnou mě a já tak mohu nadchnout své žáky.
Dává mi velký smysl mít smíšené třídy - vždy (a to je velmi často), když vidím, jak starší naprosto přirozeně pomáhají mladším (nebo i naopak), jsem fascinovaná, jak skvěle to může fungovat a jak velký smysl a přesah to má. Spolupráce, pomoc, podpora je přirozenou součástí takovéhle třídy.
Pojetí vzdělávání (a všech jeho aspektů) jako živoucího organismu, který se neustále proměňuje a přetváří, v návaznosti na to, co se děje ve třídě, ve světě, v životě. Protože... kde není "pohyb", tam je smrt.
Škola jako život. Škola, jako prostředí, které není odděleno od života (tak, jak mnoho žáků vnímá), ale kde se život sám děje a to, že tam děti tráví tolik času není promarněný čas, ale čas, který stojí za to!
Velmi pozitivní energie, laskavý a vstřícný přístup. (J. P.)
